Hmmm...  Vrátíme se o pár měsíců zpátky. Do dnů, kdy jsem měla těsně po maturitě a byla jsem volný a bezstarostný človíček :-) Našla jsem totiž, co jsem si o svojí maturitě napsala do deníčku. Hihi... No tenkrát to někoho zajímalo, tak pokud to kohokoli zajímá ještě teď, buďte vítáni a hezky si počtěte:

"Odmaturovala jsem. Ano. Nervy byly strašný. Nechutný. Ale při vlastní zkoušce jsem pak byla úplně v pohodě. Zdá se, že mě prostě držely modlitby všech těch lidí... Bůh mě v tom nenechal, to musím říct. To nebyla moje ruka, co tahala otázky.

Bylo to v úterý, 21. 5. 2008 dopoledne. Nervy v kýblu. Největší strach jsem měla z dějáku. Hlavně proto, že svaťák jsem naprosto pro*rala. Dobrý způsob učení jsem našla až v pátek, a to na zeměpisu. Dějepis jsem se takřka neučila. A tak, kdyžjsem šla tahat, byla to prsotě leoterie, nic jiného. Šancena asi 5 otázek, které jsem se učila, oproti 20, o nichž jsem neměla ani to  n e j m e n š í  ponětí. No světe, div se. Vytáhla jsem si jednu z těch pěti. Ot. č. 2 - Staroveké orientální kultury. Nebylo to úplně excelentní, přiznávám, ale měla jsem prostě radost. Když jsem pak odacházela ze třídy, byla jsem happy a v pohodě. A v pohodě jsem už zůstala.

Zeměpis. Panický strach, že si vytáhnu regionálku. Ha! A nic :-) Vytáhla jsem si Georieliéf a jeho utváření. Věc, kterou jsem se učila na začátku svaťáku. No, aspoň, že tak :-) Spíš jako... já jsem ty věci věděla, ale neměla jsem je zrovna utřízené tak, abych je dokázala podat v samostatném projevu. Tak je ze mně Chloupková musela trochu tahat, no... :-) Ale hezky jsem ukazovala na mapce, heč :-) Chich, jo a to bylo dobrý: Chloupková mi dala dvapapíry, ať ukážu pohyby desek - podsouvání a tak... Já vzala ty papíry a najednou bylo vidět, jak STRÁÁÁÁŠNĚ se mi klepaly ruce :-D No docela legrace, ale přežila jsem ve zdraví.

Čeština. No, příprava, taky nebyla nic moc dobrá. Učila jsem se minimum otázek, většinu jsem jich neviděla. A co se nestalo! Vytáhla jsem České drama 20. stol., což je otázka, kterou jsem zpracovával pro ostatní :-) Takový štěstí, že si ho nezasloužím :-) Takže jsem si tam povídala s Almerovou o Osvobozeném divadle, Werich, Voskovec... pak Čapek a Semafor... Věci, které jsem zanala. Povídala jsem, povídala, ale čas pořád běžel málo. Chci říct pomalu. No tak se mě Almerová ptala na moje oblíbené divadlo, co si myslím o současném Semaforu... Ale bylo to v pohodě, protože jsem mluvila ze sebe. A snad myslím bylo vidět, že to, co říkám, myslím vážně, že to nejsou prázdné naučené řeči.

No a Angličtina :-) Jejej, na to jsem se těšila. Bála jsem se akorát toho, že něco trochu zvořu a ztrapním se. Měla jsem Religion. No jako pohoda :-) Až na jednu vtipnou situaci, kdy jsem, mluvíce o 15. století, nazvala naši zemi republikou. Přeřeknout se snad můžu, ne? :-) Měla jsem tam vlastně všechny angličtináře ze školy: Váchová a Steuerová zkoušely, Drbout seděl jako divák, ale z čeho jsem měla největší radost, Hajičová se přišla podívat.

Celkový výsledek: 2, 2, 1, 1 = vyznamenání. JUPÍÍÍÍ!!!!! Ten pocit, že to všechno spadlo, že už můžu klidně spát... to se nedá popsat."

Je zvláštní, jak teď už to prostě nic neznamená. Bude to zapomenuto. To, že jsem to dokázala, už dávno leží ve stínu přijímacích zkoušek a zápisu atd... No ale měla jsem tam v deníčku ještě jednu věc o maturitě:

 " Prostě to bylo někdy (často) příliš těžké modlit se; měla jsem hlavu přeplněnou zmatkem, neuspořádanými informacemi,... hrozně špatně se mi tam pro Boha hledalo místo... Ale nakonec ono když je člověku nejůř, stejně přileze... Těch posledních pár nocí, kdy jsem docela špatně spala... nezmohla jsem se na nic, než svírat v ruce růženec. A vím jistojistě, že minimálně jednu noc jsem ho tiskla ve spánku od večera a ž do rána. V hlavě bylo příliš velké zoufalství. Podle všech zákonů logiky a spravedlnosti bych bývala neměla odmaturovat. Když to vezmu podle míry přípravy. Mamka mi pořád říkala: "Věř, Duchu Svatému. Prostě si vytáhneš to, co umíš." No jo, spoléhej na Ducha Svatého, nech taky něco na Bohu... Ale tak moc?! Zdálo se mi, že jse mse na všechno vyflákla a teď bych opovážlivě měla doufat, že mě Bůh zachrání? A zachránil. Otec zase jednou popřel lidská měřítka a popřel spravedlnost. Skoro... jako by u Něj nebyla spravledlnost. U Něj je Milosrdenství a Láska. Kdybychom měli dostat, to co si podle spravedlnosti zasloužíme, to by to dopadlo. Prostě maturitu jsem neskládala já sama. Cítila jsem, jak mě nesou ty spousty modliteb mých blízkých."

No a je to. Ani nevím proč, ale prostě jsem to sem chtěla napsat :-) Tak se mějte hezky. A vy všichni, které to čeká letos... nezoufejte. Jak vidíte, když jsem to s Boží pomocí zvládla já, zosobněný uzlíček nervů, zvládne to opravdu každý.

 

God save the Queen! God save all of you!