„Kde je Duch Páně, tam je svoboda.“ (2 Kor 3,17)

 Apoštol Pavel píše křesťanům města Korintu, kteří jsou mu zvláště drazí. V letech 50 až 52 n. l. mezi nimi prožil téměř dva roky. Zaséval tam Boží slovo a kladl základy křesťanského společenství jako otec (1), který mu dal život.Když se o několik let později vrátil, aby je znovu navštívil, někteří veřejně znevažovali jeho apoštolskou autoritu. (2) Bylo to příležitostí k opětovnému potvrzení velikosti jeho úřadu. Pavel nehlásá evangelium z vlastní iniciativy, ale proto, že je vedený Bohem. Boží slovo pro něj není již ničím zahaleno, protože Duch svatý mu je dal pochopit ve světle toho, co se skutečně v Kristu Ježíši událo. Může proto Slovo žít a hlásat v plné svobodě. Skrze Slovo vstupuje do společenství s Pánem a proměňuje se v Něho až do té míry, že je vedený Duchem svobody samotného Krista.

„Kde je Duch Páně, tam je svoboda.“ 

Ježíš Zmrtvýchvstalý, náš Pán, v dějinách nadále skrze Ducha svatého působí, zvláště v křesťanském společenství, stejně jako za časů Pavla. Také i nám dává pochopit evangelium v celé jeho novosti a vtiskuje ho do našich srdcí tak, aby se stalo pro nás zákonem života. Nejsme vedeni zákony, které by nám byly ukládány zvenčí, nejsme otroky, kteří by museli poslouchat příkazy, o jejichž smyslu nejsme přesvědčeni a které nesdílíme. Křesťan je veden zákonem vnitřního života, který do něho při křtu vložil Duch svatý. Je veden jeho hlasem, který opakuje Ježíšova slova a umožňuje je v celé jejich kráse, plnosti života a radosti pochopit, dává jim aktuální význam, učí jak je žít a zároveň dodává sílu k jejich uskutečňování.Je to sám Pán, který prostřednictvím Ducha svatého přichází v nás žít a působit a tím z nás činí živé evangelium. Být vedeni Pánem, jeho Duchem, jeho Slovem je skutečná svoboda! Shoduje se s nejhlubší touhou našeho já po seberealizaci.

„Kde je Duch Páně, tam je svoboda.“ 

Aby Duch svatý v nás mohl působit, je zapotřebí mu ochotně naslouchat, a je-li třeba, měnit náš způsob myšlení, abychom mohli naplno přilnout k jeho hlasu.Je jednoduché nechat se zotročit tlakem zvyků a obecného mínění, které mohou vést k chybným rozhodnutím. Proto abychom žili Slovo života tohoto měsíce, je potřebné naučit se říkat rozhodné ne negativním skutečnostem, které se vynoří v našem srdci pokaždé, když jsme pokoušeni přitakat na způsoby jednání, které nejsou v souladu s evangeliem, a naučit se říkat rozhodné ano Bohu pokaždé, když cítíme, že nás volá k životu v pravdě a lásce.Objevíme spojení mezi křížem a Duchem, jako mezi příčinou a následkem. Každý řez, každý ořez, každé ne našemu sobectví je pramenem nového světla, pokoje, radosti, lásky, vnitřní svobody, seberealizace, otevřenou branou Duchu svatému.Duch svatý nám bude moci darovat v období Letnic své dary s větší štědrostí, bude nás moci vést tak, aby v nás byly rozpoznány pravé Boží děti.Budeme stále svobodnější od zla, stále svobodnější k lásce.

„Kde je Duch Páně, tam je svoboda.“ 

Je to svoboda, kterou našel jeden pracovník Organizace spojených národů. Poslání, které mu bylo svěřeno v jedné Balkánské zemi, ho plně uspokojovalo, i když bylo nesmírně náročné. Velké obtíže mu však činilo dlouhotrvající odloučení od rodiny. Také pro něj bylo obtížné zanechat za dveřmi pracovní starosti, do kterých byl naplno ponořen, a věnovat se zcela manželce a dětem, když se vracel domů. Navíc byl nečekaně přeložen do jiného města, kam bylo nemyslitelné rodinu přivést, protože tam i přes nedávné podepsání mírové dohody pokračovala nevraživost. Kladl si otázku, co je víc, kariéra nebo rodina? Se svojí ženou, se kterou už delší dobu sdílel hluboký křesťanský život, se o tom dlouho radil. Společně prosili o světlo Ducha svatého pro Boží vůli s jejich rodinou. Nakonec se rozhodl své oblíbené práce zanechat. V takovéto profesi to bývá skutečně ojedinělé rozhodnutí. Sám o tom řekl: „Síla k tomuto rozhodnutí byla plodem vzájemné lásky s mojí ženou, která si nikdy nestěžovala na starosti, které jsem jí způsoboval. Hledal jsem dobro mé rodiny, bez ohledu na ekonomickou jistotu a kariéru, a nalezl jsem vnitřní svobodu.“

 

 Chiara Lubichová

____________________
1) srov. 1 Kor 3,6.10; 4,15.
2) srov. 2 Kor 2,5-11; 7,12.

 

převzato z www.focolare.cz