" Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm." (1 Jan 3,24)

Má-li člověk někoho rád, chce být stále s milovanou osobou. Přání Boha, který je Láska, je stejné. Stvořil nás, abychom se s ním mohli setkat, a my nezažijeme plnou radost, dokud nedosáhneme niterného spojení s ním. On je jediný, kdo může uspokojit naše srdce. Sestoupil z nebe, aby byl s námi, a chce nás uvést do svého společenství. Jan ve svém dopise hovoří o „zůstávání“ jednoho v druhém – nás v Bohu a Boha v nás. Připomíná nám nejzávažnější požadavek, který Ježíš pronesl při poslední večeři. „Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás,“ řekl Mistr, když podobenstvím o kmeni a ratolestech vysvětloval, jak silné a podstatné je pouto, které nás s ním spojuje. (1) Ale jak sjednocení s Bohem dosáhnout? Jan neváhá a říká, že stačí zachovávat jeho přikázání.

" Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm."

Je mnoho přikázání, která je třeba zachovávat, aby člověk dospěl k této jednotě? Od chvíle, kdy je Ježíš promítl do jednoho jediného přikázání, jich není třeba mnoho. Jan těsně předtím, než vyslovil toto Slovo života, zvolené pro tento měsíc, připomněl: „A toto je to jeho přikázání, abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil.“ (2) Věřit v Ježíše a milovat se navzájem tak, jako on miloval nás - to je jediné přikázání.Jestliže k naplnění lidské existence dochází tehdy, když Bůh přebývá mezi námi, existuje jen jediný způsob, jak se stát naplno sami sebou: milovat! Jan je o tom tak přesvědčený, že to opakuje v průběhu celého listu: „Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm“, (3) a „když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás…“. (4) Tradice v souvislosti s tím vypráví, že když se ho už jako starého ptali na Pánovo učení, opakoval stále slova nového přikázání. Na otázku, proč nemluví o něčem jiném, odpovídal: „Protože je to Pánovo přikázání. Jestliže se uskutečňuje, stačí to.“Tak je tomu s každým Slovem života - nevyhnutelně vede k lásce. Nemůže tomu být jinak, protože Bůh je Láska, a každé jeho Slovo obsahuje lásku, vyjadřuje ji, a jestliže se podle něho žije, proměňuje v lásku.

" Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm."

Slovo tohoto měsíce nás vybízí, abychom věřili v Ježíše, abychom celým svým bytím přilnuli k němu a k jeho učení. Věřit, že On je láska Boží, jak nás tomu učí Jan v tomto listě, a že dal z lásky za nás život. (5) Věřit, i když se zdá, že je daleko, i když ho necítíme, i tehdy, zakoušíme-li těžkosti nebo přijde bolest… V síle této víry dokážeme žít podle jeho příkladu, být poslušni jeho přikázání a milovat se, jako on miloval nás. Milovat i tehdy, když se druhý už nezdá být hoden naší lásky, nebo máme-li dojem, že naše láska je nepřiměřená, neužitečná a není opětovaná. Tak oživíme mezi sebou vztahy, které budou stále upřímnější, stále hlubší, a naše jednota přitáhne Boha, aby přebýval mezi námi.

" Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm."

„Já a můj manžel jsme byli v prvních letech manželství do sebe zamilovaní, a proto byl náš vztah snadný. V poslední době je však manžel velmi unavený a vyčerpaný. V Japonsku leží práce na bedrech muže jako těžký balvan. Jednou večer, když se vrátil z práce, sedl si za stůl k večeři. Sedla jsem si vedle něho, ale on se na mě rozkřikl, abych odešla: ´Nemáš právo jíst, protože nepracuješ!´ Strávila jsem s pláčem celou noc a přemítala o tom, že odejdu z domu a rozejdu se s ním. I následujícího dne mne sužovaly tisíce myšlenek, například že jsem udělala chybu, když jsem si ho vzala, nebo že už s ním nezvládnu žít. Odpoledne jsem o tom mluvila s přítelkyněmi, se kterými sdílím svůj křesťanský život. S láskou mě vyslechly a díky jejich společenství jsem znovu nalezla nezbytnou sílu a odvahu jít kupředu. Ještě se mi podařilo připravit pro manžela večeři. Jak se postupně přibližovala chvíle jeho návratu, rostla ve mně obava, jak bude dnes reagovat. Ale jakoby mi nějaký hlas uvnitř říkal: ´Přijmi tuto bolest, nevzdávej se. Pokračuj a miluj.´ V tu chvíli se objevil ve dveřích a v rukou držel krabici s dortem pro mě. ´Promiň mi, prosím, ten včerejšek,´ řekl.“ 

Chiara Lubichová

_____________________
1) Srov. Jan 15,1-5.
2) 1 Jan 3,23.
3) 1 Jan 4,16.
4) 1 Jan 4,12.
5) Srov. 1 Jan 3,16.

 

převzato z www.focolare.cz