Nebudu vás obtěžovat dlouhým vyprávěním o tom, jak jsem se na koncert málem nedostala... dlouho to vypadalo moc špatně, nebylo s kým jít a pak už bylo vyprodáno...  Když přidali dva odpolední koncerty, stejně jsem se na něj málem nedostala, ale pak jsem se na něj nakonec dostala (Tímto děkuji Lídě, že šla se mnou, protože sama bych tam asi nešla a přišla bych o tu nádheru.) To, že se mi podařilo koupit lístky do první řady, to byl tak trochu zázrak, stále ještě se mi tomu nechce věřit, ale je to tak. Byla jsem tam. V neděli 2. 11. v podvečer, ve Švandově divadle, v první řadě. Na jevišti, které se proměnilo v obývací pokoj, byli Tata Bojs spolu s Ahn Triem a křtili novou desku s názvem smetana.

 

Obývák zabral. Už při prvních tónech mě naplnila neskutečná pohoda a když jsem se snažila nějak formulovat svoje pocity, nemohla jsem se rozhodnout mezi "Jako bych ležela v obýváku na pohovce a všechno bylo v pohodě" a "Jako bych plavala v bazénu vlažné smetany a všechno bylo v pohodě".  Ale jak vidíte, bylo to prostě v pohodě. Po celý koncert jsem měla intenzivní pocit... skoro bych řekla pocit dobra, že je všechno tak, jak má být, že svět se otáčí správnou rychlostí na správnou stranu a život je přeci jen krásný... A ta malá lampička vepředu uprostřed byla prostě roztomilá :-)

smetana je deska, na které se známé a oblíbené songy od Tata Bojs objevují v neznámém, ale co nevidět oblíbeném hávu. A to v akustickém provedení za doprovodu klasického tria.  Ačkoli slovo doprovod se moc nehodí. Ahn Trio jsou virtuosky, sestry, Korejky, žijí a působí na Manhattanu (NY) a tuhle smetanu slízly rovným dílem.

Na dvě písničky si Tata Bojs přišli sednout dopředu na polštáře... skoro až k nám... jak sami řekli "Komornější už to bejt nemůže". Musím říct, že v tu chvíli jsem se spíš než jako na koncertě v divadle cítila skoro jako na návštěvě u nějakých kamarádů doma.

 

Chtěla bych říct, že si myslím, že na komornějších koncertech se tleská dýl proto, že když publikum sedí, tak běhěm písničky má menší možnost... nebo se snad trochu zpočátku zdráhá nějak vyjádřit tu obrovskou radost a energii, kterou z písničky cítí, proto se pak snaží to všechno vynahradit po písničce. Ale i tak jsem ráda, že byl tenhle koncert sedící. Přinutí vás to poslouchat a vnímat hudbu úplně jiným způsobem, než když se můžete poddat sebemenšímu nutkání vykočit a tancovat radostí. Uznávám, někdy je trochu náročný zůstat sedět, ale i tak to má něco do sebe.

Co teprv, když se vám poštěstí sedět v první řadě. To platí asi obecně pro všechno, divadelní představení i koncerty... tam jste tak blízko, že jste skoro na jevišti! Všechny emoce jsou zhmotněné přímo před vámi, není tam nic, co by je rušilo, jako by jste si na tu energii mohli sáhnout, uchopit ji do dlaní...

Jediné negativum celého koncertu: Lucia házela to pokřtěné CD úplně na špatnou stranu O-) :-P A pak taky možná to, že jsem po skončení byla tak vedle, že jsem prostě odešla domů a jednoduše jsem zapomněla počkat na autogramiádu. Snad toho někdy přestanu litovat... ale to je moje blbost :-)

A tak ještě jednou tleskám a vstávám na vaši počest, Tata Bojs & Ahn Trio. Děkuju vám za to, že se s námi dělíte o svůj obrovský talent a radost, kterou máte z muziky, a děláte tak naše životy šťastnějšími a příjemnějšími. Díky!!!

God save the Queen! God save all of you!

and God save Tata Bojs & Ahn trio!

photos: © Petr Klapper / musicserver.cz

Jeho další fotografie z koncertu si můžete prohlédnout tady kliknutím tady do toho prázdného místa, kde je neviditelný odkaz. Bohužel se mi nedaří upravit jeho barva :-/ :-P

Pokud nejste zaregistrovaní a chtěli byste článek nějak okomentovat, můžete klidně psát na mail [email protected]