aneb Jak to začalo, pokračovalo, skončilo a pak začalo znova :)

Nedočkaví čtenáři už se ptají po druhém pokračování vašeho (určitě už teď velmi) oblíbeného blogového seriálu o Take That! Tak tedy rychle, než zmizím z dosahu počítačů, máte ho mít. To chce potlesk, dámy a pánové! V následujícím článku se dozvíte, co jsem se o Take That dozvěděla já (... haha, je to tajemné...),  předtím než jsem se dostala k poslechu alb. To jest: dneska si, děti, povíme, kdo to jsou Take That, kde se vzali, co vyváděli apod. Když budete hodné, přihodím k tomu i nějaký obrázek. Zdrojem informací mi byla wiki a bezedné youtube s rozhovory, dokumenty atd. atd... Někdy když se v noci začnu na něco koukat, tak vážně nevím, kdy přestat... Nebudu tady vyprávět všechny rozhovory, co jsem viděla, to nevím kdo by se zbláznil dřív: jestli vy nebo já. Ale pokusím se alespoň trochu srozumitelně zkomprimovat to nejdůležitější z těch prvních, co jsem viděla. !!! Varování: nějak se mi to vymklo z ruky a je to strašně dlouhý O-) ale na konci váš čeká písnička :)


První na řadu přichází Jonathan Ross a jeho televizní interview z roku 2007. (To je mimochodem jeden z dalších důvodů, proč bych si někdy chtěla zkusit na chvíli žít v UK. Líbí se mi některé tamější talkshow a televizní pořady.) Jonathan Ross měl ve svojí Friday Night už spoustu veleslavných lidí, taky méně slavné ale zajímavé lidi... a vždycky je to ohromná švanda. skvělý smysl pro humor a sem tam vtip, který je na hraně, že už by to skoro bylo moc... ale ještě není. nemluvě o tom, že jeho přízvuk je opravdu drsná škola angličtiny :D Bohužel teď v červnu končí. Nějak jsem nepochopila proč... Ale přijde mi to jako vtipná paralela, že u nás taky Kraus končí s Uvolněte se. Tak to bylo malinko off topic. Zpátky k Take That:

Take That on Jonathan Ross (2007), from the left: Howard, Mark, Jason, Gary. Not that you could see their faces very well, I know :P

Seděli tam na pohovce čtyři (co si budeme povídat, moc pěkný) chlapi středního věku, ze kterých vyzařovalo, že jsou nejlepší přátelé na život a na smrt. A povídali o tom, jak všechno teď po tom, co se dali znovu dohromady, jiný, než to bylo před těmi deseti, patnácti lety. Že tenkrát to byl celý jejich život a na nic jiného už nebyl čas, ale teď mají i jiné životy a Take That zabírá jen tak polovinu. Taky vyprávěli o "Rule the World" (singl pro film Stardust, který jim zrovna vycházel). A pak tam byla ještě spousta spousta švandy, ale to by nemělo cenu tady vyprávět :D Když byli u Jonathana Rosse dva roky předtím, poměrně čerstvě po jejich slavném „reunion“, mluvili také o televizním dokumentu, který o nich byl natočen, u příležitosti blížícího se výročí 10 let rozpadu kapely.

Tak jsem neodolala a zadala do vyhledávání název onoho dokumentu. Shlédla jsem tedy "Take That - For the Record" a dílky skládačky zapadly do sebe. Jsem ráda, že jsem to viděla takhle v ranné fázi mého "fanouškovství". Pomohlo mi to získat alespoň jakýsi nadhled a neidealizovat si je příliš. Vyprávělo se tam o začátcích, jak se v roce 1990 hudební manažer Nigel Martin Smith rozhodl dát dohromady chlapeckou skupinu, odpovědět na rostoucí popularitu konceptu „boy band“ v zámoří. Sešlo se mu 5 kluků: Gary Barlow (19 let), Howard Donald (22), Jason Orange (20), Mark Owen (18) a Robbie Williams (16). Všichni z Manchesteru nebo jeho blízkého okolí (pozor! vyslovuje se po seversku s A v první slabice :)

No nebudeme to tady rozpitvávat do podrobností, dokument kombinuje oddělené rozhovory se všemi členy, i s manažerem a pár lidmi okolo + dobové záběry z videoklipů, televizních vystoupení a taky dost „behind the scenes“ materiálu. Způsob sestříhání se někdy záměrně snaží vyvolávat určitou kontroverzi… Divák je proveden historií skupiny od počátků ve všech možných (leckdy i nemožných) klubech, přes první úspěšné singly, až k davovému šílenství. Mánie, kterou těch pět kluků vyvolalo, byla přirovnávána k tomu, co způsobili svého času Beatles. Nekonečné davy dívek od, co já vím 9-10 let výš, které pro ně ztratily hlavu. TT pro se stali smyslem jejich životů... Hmm, nikdy jsem neměla ráda tenhle způsob fandění. A snažím se dávat si usilovný pozor, aby se moje slabost pro ně, nepřehoupla přesně tam...

No historie došla do roku 1995, kdy se Rob trochu vymknul, přestal být dobrým týmovým hráčem a po tom, co byl konfrontován ostatními, aby se dal nějak dohromady, opustil skupinu. Take That pokračovali ve čtyřech a snažili se dělat, že se nic nestalo, a asi rok to šlo: další turné, další úspěšné singly. Ale po roce to hoši odpískali. Vlastně jsem nepochopila proč přesně... prostě se rozhodli skončit (1996). Tak proč ne, že jo...

Dokument se dotkl i následné mediální bitvy, kterou kdoví proč zahájil Rob proti Garymu (a které už je Bohu díky konec). Robbie Williams... Já ho nikdy moc nemusela a po shlédnutí tohoto dokumentu, tento pocit stále přetrvává. Po celou dobu rozhovorů se choval jako obrovská „hvězda“, sobecky a ... a taky ublíženě. Něco ve smyslu "Já chudáček jsem měl tolik psychickejch problémů a nikdo mě neměl rád!! Hajzlové! :(((" Já mu to nechci brát, ale na můj vkus to fakt trochu přeháněl. Jinak na ostatních klucích se mi líbilo, že se dovedli dívat na tu svoji slavnou minulost s nadhledem, někam se prostě za těch 10 let posunuli (na rozdíl od Robbieho. nebo to tak alespoň působilo), vyrostli, zmoudřeli, z dvou z nich se za tu dobu stali tatínkové... :) V závěru dokumentu sezvali všechny bývalé členy Take That dohromady. Jen tak na pokec... :) Robbie Williams pozvání nepřijal. Poslal jim akorát video vzkaz, v určitém smyslu omluvný a smířlivý. Úplný závěr je po novinářsku správně spekulativní a otevřený: kluci kráčí pryč po cestě … přidá se k nim někdy Robbie nebo ne?

No a po dokumentu... Slovo dalo slovo, kluci dali pár drinků a nějak při tom přišli na to, že se dají zase dohromady :) Detaily a další činnost někdy příště.

Prozatím jsme u konce nudných faktů. Konečně, já vím :) Takže aby to nebylo tak suché, dostanete za odměnu, že jste se dočetli až sem, písničku jako třešinku na dortu. Je to jediná, kterou jsem během sledování Take That - For the Record z ukázek poznala. Zřejmě tak velký hit, že pronikl až do mých uší v ČR, a proto mi byl povědomý. Jenom pro vás je tady Back for Good, enjoy!!!

God save the Queen! God save all of you!