aneb Promo, kde se dá

Tak zase trochu jednostranně zaměřených aktualit ze světa pop music :) Nevím, jak moc vás to zajímá, ale pro mně je to neuvěřitelně zajímavé... Prožívat všechno to kolem nového alba... Nic podobného jsem nikdy nezažila. A sama se divím, co to se mnou je... :) Co se dá dělat. I am a thatter heart and soul. Ještě, že na oficiálním fóru je dost stejně postižených jedinců, s kterými si můžu notovat :D Ale zpět k aktuálnímu dění. Zkusím se zbytečně nezabývat každým radiovým rozhovorem, ale nic nezaručuju.

Nový singl The Flood byl vydán digitálně v neděli 7. 11., fyzicky v podnělí 8. a po prvním týdnu se v Official Chart umístil na dooost dobrém 2. místě :) Které si zachoval i po dvou týdnech, kdy ho přemohli jenom JLS, za což je nemám ráda, ale i ta jejich písnička je docela pěkná, tak co už... :D Po třech týdnech Flood klesla na 6. pozici...

Album Progress bylo vydáno v pondělí 15. 11. a víkend předtím byl pro všechny fanoušky (zvláště v UK) opravdový dáreček. V neděli večer Take That vystoupili jako hosté v X Factoru. (Taky tam vystupovali Westlife a JLS. Úplná kumulace boybandů :D Ale TT jim to natřeli :D) Bylo to velmi zvláštní a emotivní... protože šlo o jejich první společné (- rozuměj v pěti, i s Robbiem) živé vystoupení po 15 letech. Ufff... Byla to fakt dost síla! Zpívali The Flood a když Rob začínal, úplně se mu třásl hlas a v očích měl strach. Hrůzu! Děs! Koukala jsem na to a říkala: "Robe, neblázni, to dáš! to zvládneš!! neboj se!!!" ... Postupně to z něj spadlo a bylo krásné, jak ho osatní kluci drželi nad vodou a podporovali. To já mám hrozně ráda obecně na všech muzikantech, když spolu při vystoupení udržují oční kontakt a navzájem se drží... a oni ho fakt všichni podrželi, aby to zvládl. Aww... byl to opravdu doják :')

Take That jako hosté v X Factoru; zleva: Gary Barlow, Jason Orange, Mark Owen, Howard Donald, Robbie Williams

Aby toho nebylo málo, tak ještě ten den vysílali v televizi dokument s názvem Look Back Don't Stare, který vznikal v průběhu minulého roku a zobrazuje, jak se to všechno stalo to re-union... a jak psali to album. Metodou fly-on-the-wall. Jakože tam prostě byly kamery pořád a nenápadně snímaly, co že se děje. No ještě se k němu vyjádřím za chvíli

Album Progress hned první den prodeje překonalo 13 let starý rekord (Oasis) a stalo se nejrychleji prodávajím se albem století. To sice zahrnuje jen 10 let :D ale stejnak to zní dobře :) A po týdnu to bylo no.1 album!!! :) Stále ještě je :)

V pátek 19. 11. hoši vystoupili na charitativní televizní mega-akci pro Children in Need... to je něco jako Pomoztě dětem u nás. Akorát je to trochu větší, řekla bych... A tam zpívali zase The Flood, kteoru teď pochopitelně propagují všude, a krom toho, ještě jednu hitovku ze starých časů. Very special moment again! Zpívali Never Forget. kterou spolu tenkrát naživo nikdy nezpívali. Nahráli ji na album a potom Robbie odešel a oni odjezdili tour už jen ve čtyřech. A i teď v nové době ji zpívali jen ve čtyřech... A tak teď, když Rob zazpíval ten kousek, který zpívá na nahrávce, byla tam silná reakce v publiku. Emotional!

A potom vyrazili na promo tour do Evropy. chci říct na kontinent. Zatím Itálie, Francie, Holandsko, Švédsko a Švýcarsko. Tak různě vystupují v různých televizních pořadech, zpívají Flood a odpovídají na pořád ty samé otázky. Skoro. Většina se toho dala sledovat online, což bylo fajn :) A je zajímavé porovnávat The Flood, protože každé vystoupení je trochu jiné, je tam trochu jiná atmosféra ... Mám už vybraného favorita. Je to ze skandinávské talk show Skavlan, kde bylo nejdřív interview a potom teprv zpívali (všude jinde to bylo naopak) a myslím, že zvlášť pro Roba to bylo docela důležité. Ono se přeci jen jinak zpívá, když už se člověk trochu rozkoukal, ví co je tam za lidi, jaká je tam nálada apod....

Talking about Robbie, vrátím se k Look Back Don't Stare, jak jsem chtěla, koukala jsem na to teď v sobotu večer on-line, když to šlo na italské televizi Deejay (Miluju internet! Našla jsem různá místa, kde se dá koukat na zahraniční televize! To je švanda, co? ať žije globalizace :D ) ... Nebudu vám to tu líčit do podrobna, jako ten minulý dokument. Ani na to teď nemám. Je to hezky udělané a je to hodně upřímný náhled do toho, jak to mezi nimi chodí. I s nějakými těžkostmi, které společně překonali... Jak teď často zmiňují v rozhovorech, dneska už, narozdíl od těch 90. let, nemusí nic předstírat. Můj hlavní pocit po shlédnutí je, že já a Rob, toho máme pozoruhodně mnoho společného. Co se týče nervů apod. ... ale to sem až tak úplně nepatří. I když možná trochu jo. Za tu poslední dobu jsem k Robovi našla cestu a mám ho teď ráda úplně stejně moc jako ty čtyři ostatní. hm :)

Jinak, co se týče blogu, trochu se potýkám s otázkou co dál a hlavně JAK. Dělá mi dost problém rozmyslet si, které písničky chci pustit v jakém příspěvku... Myslela jsem, že bych teď udělala album The Circus, zase na dvě části, potom bych se chtěla trochu věnovat živým koncertům na tour a pak mám v plánu nějaké flashbacky do 90. let. S touhle vyhlídkou je ale dost obtížné to rozvrhnout a sladit tak, aby se některé písničky neopakovaly. Asi se tomu nakonec nevyhnu. Nejtěžší to bude u Ultimate Tour, kde není žádný nový materiál, ale jen hity z devadesátek... Tak mě napadlo, že by mohlo být zajímavé udělat srovnání, jak nějaká písnička vypadala původně a jak ji pojali po 10 letech... Co myslíte vy? Poraďtě mi něco.

God save the Queen, God save Take That and God save all of you!