„Vždyť u Boha není nic nemožného.“ (Lk 1,37)


Maria na otázku při andělském zvěstování „Jak se to stane?“  dostává odpověď: „Vždyť u Boha není nic nemožného“ a jako důkaz jí anděl uvádí příklad Alžběty, která ve svém stáří počala syna. Maria uvěřila a stala se Boží matkou.
Bůh je všemohoucí – s tímto jeho přívlastkem se v Písmu setkáváme často. Používá se v případech, kdy je třeba vyjádřit Boží moc posvěcovat, soudit, řídit běh událostí a uskutečňovat Boží záměry.
Bůh dal své všemohoucnosti jen jedno omezení, a tím je lidská svoboda, která může odporovat Boží vůli a činit člověka bezmocným, i když je povolaný podílet se na Boží síle.

„Vždyť u Boha není nic nemožného.“

(…) Toto slovo nás otevírá bezmezné důvěře v lásku Boha–Otce. Jestliže Bůh existuje a jeho bytí je Láska, bezmezná důvěra v něj je toho logickým důsledkem.
Všechny milosti jsou v jeho moci: pozemské i duchovní, představitelné i nepředstavitelné. Bůh je dává tomu, kdo o ně žádá, i tomu, kdo o ně nežádá, protože – jak říká evangelium – on, Otec, „dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré“  a od nás všech žádá, abychom jednali jako on, s toutéž univerzální láskou, posilněnou vírou.

„Vždyť u Boha není nic nemožného.“

Jak tedy žít toto Slovo v každodenním životě?
Všichni musíme občas čelit těžkým a bolestným situacím, ať už ve svém osobním životě nebo ve vztazích s druhými. Někdy zakoušíme svou neschopnost, protože si uvědomujeme, že jsme vnitřně příliš přilnuli k věcem nebo lidem, což nás svazuje pouty, z nichž bychom se rádi vymanili. Často stojíme před bariérami lhostejnosti, egoismu a ztrácíme naději v situacích, které zdánlivě přesahují naše možnosti.
Slovo života nám může v těchto situacích pomoci. Ježíš nás nechává, abychom zakusili svoji neschopnost, ale nechce podlomit naši odvahu. Chce nám pomoci, abychom si lépe uvědomovali, že „u Boha není nic nemožného“. Chce nás připravit na mimořádnou sílu milosti, která se projevuje právě tehdy, když vidíme, že vlastními silami nic nedokážeme.

„Vždyť u Boha není nic nemožného.“

Budeme-li si opakovat tuto větu v kritických okamžicích, získáme energii, která je obsažena v Božím slově a dává nám jakousi účast na Boží všemohoucnosti. To však pouze za jedné podmínky – že žijeme podle jeho vůle a usilujeme o to, abychom kolem sebe vyzařovali lásku, která je vložena do našich srdcí. Tak budeme v souladu s všemohoucí Láskou, kterou Bůh chová k člověku a která může učinit cokoliv, co napomáhá k uskutečnění jeho plánů s jednotlivci i celým lidstvem.
Je tu však zvláštní chvíle, v níž můžeme toto Slovo žít a zakoušet je s celou jeho účinností: je to modlitba.
Ježíš řekl, že Otec nám dá cokoliv, o co budeme prosit v jeho jménu. Zkusme ho tedy prosit o to, co nám nejvíce leží na srdci, a to s živou vírou, že pro něj není nic nemožné. Žádejme řešení pro beznadějné případy, mír pro svět, uzdravení těžce nemocných, usmíření neshod v rodinách a společnosti.
Je-li nás více, kdo žádáme o tutéž věc, a jsme-li sjednoceni vzájemnou láskou, pak je to sám Ježíš přítomný mezi námi, kdo o ni žádá svého Otce. A podle jeho příslibu to dostaneme.
S takovou vírou v Boží všemohoucnost a jeho lásku jsme jednoho dne i my prosili za paní N., aby „zmizel“ nádor, který se u ní objevil. Přáli jsme si, aby nemoc, kterou lékaři diagnostikovali z rentgenového snímku, byla omylem. A tak se také stalo.
Tato bezmezná důvěra nás vede k tomu, abychom se cítili jako v náruči Otce, pro kterého je všechno možné. Měla by nás provázet ve všech okolnostech našeho života. Neznamená to, že dostaneme pokaždé vše, o co žádáme. Je to Otcova všemohoucnost a on ji používá vždy jen pro dobro svých dětí, ať už si to uvědomují nebo ne. Důležité je žít tak, abychom v sobě prohlubovali jistotu, že u Boha není nic nemožné. To nám umožní zakusit pokoj, jaký jsme nikdy předtím nepoznali.

Chiara Lubichová