Jistě jste si všimli zvýšené frekvence článků a že jsou najednou v nějakém podivném jiném jazyce :P Tak toho se vůbec nelekejte, o češtinu vás nepřipravím. Ale supervýkonná spisovatelka jako já se rozhodla, že to bude mít všechno dvojjazyčně. Nějakou chvíli potrvá, než dopřeložím všechno to, co jsem zatím napsala, tak se neděste, že tu bude trochu narváno ;)

Nakonec jsem usoudila, že ještě předtím, než se podělím o své bohaté a místy až přehněně pozitivní zážitky z koncertu v Mnichově, měla bych do světa vypustit něco o posledním albu jako takovém, bez živého provedení. Netroufám si říct, že ho hodnotím, a už vůbec bych to nenazývala recenzí... Říkejte tomu, jak chcete. Jsou to myšlenky, které mě u něj napadají, a také se snažím zahrnout trochu z toho, co o něm říkají sami Take That. Většina mých názorů se zformovala ještě předtím, než jsem odjela do Mnichova, a pozdější diskuze s dalšími fanoušky mě utvrdila v tom, že je pro lidstvo nutné, abych svůj pohled sdílela s veřejností. Tak tady je: žluté album Progress (2010).

Celkově vzato, není sporu o tom, že Progress je hodně jiné album. Ale "jiné" neznamená nutně, že je horší, než ta předchozí. Musí být jiné, protože ho napsali v jiném složení a jako lidé jsou jistě trochu někde jinde, než když psali Circus a BW. Je to výrazný krok směrem k elektronické hudbě, která je dnes čím dál tím častější a oblíbenější. Tudíž to mimo jiné dokazuje, že Take That jsou stále současní. Drží krok s tím, co se v hudbě děje, ale zároveň jsou svoji. Jejich typické harmonie nejsou na první poslech slyšet, ale jsou tam.

Je to, jak se říká anglicky, grower. První poslech může být náročný, protože na to nejste připravení. I když očekáváte, že to bude něco nového a jiného, nikdy nebudete připraveni na to, jak přesně je jiné. Ale je velká pravděpodobnost, že když mu dáte ještě další šanci (nebo dvě), že se vám zalíbí. Dostane se vám pod kůži a při každém poslechu objevíte něco, čeho jste si předtím nevšimli, něco co vám bude blízké.

Musím říct, že u většiny písní z Progressu není snadné hned říct, o čem  vlastně jsou. Jako by to byla nějaká záludná poezie, kde si v krásně poskládaných slovech, každý hledá svůj vlastní smysl a význam. A i když kluci je třeba psali s určitou konkrétní myšlenkou, a většina se nějakým způsobem dotýká jejich vlastního příběhu a re-union, pro nás posluchače, můžou znamenat třeba něco malinko odlišného. To jsou ty chvíle, kdy než pochopíte slova, na vás pocitově působí hudba.

1. The Flood - znova vám ji pouštět nebudu, jestli chcete, tak si ji poslechněte v jejím článku z doby, kdy byla úplně fresh nová a vzrušující. >Tady< Musím přiznat, že po těch všech měsících ... mám k ní takové nostalgické pouto. Byla to pro mě první nová písnička, kterou jsem od nich slyšela a jejíž uvedení na trh jsem sledovala živě. Ve videoklipu jsem je viděla, jací jsou teď (a nemusela jsem si říkat, že tohle bylo před rokem nebo dvěma). Byla to první písnička, kterou spolu po 15 letech zpívali živě... A taky to byla písnička, která se hrála v českých rádiích a btw převálcovala hitparádu rádia City a stabilně seděla na prvním místě (kdopak za to asi může... ;) Tohle všechno jsou takové emocionální záležitosti, které se k ní vážou. Ale pravda, že někdy i ten obsah nabyde formy ... Jako třeba ve chvíli, kdy se oproti všem očekávání stane zázrak a vy najednou můžete jet do Mnichova na koncert. "Standing on the edge of forever, at the start of whatever.... " "There's progress now, where there once was none..."

Hudebně je to (přesně jak říká Howard v track-by-track videích, kde kluci hovoří o každé skladbě) jakoby přechod mezi tím, co dělali Take That ve čtyřech, posledních věcech, co dělal Robbie, a novým Take That stylem, který na albu převažuje.

2. SOS - Hmmm... v posledních dnech se zdá až příliš aktuální :/ lead vocal: Mark. Je to trochu takové zoufalé volání o pomoc, strach z toho v jaké společnosti/světě žijeme, co všechno se ještě může stát. rychlé a energické. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si všimla, že v pozadí je slyšet SOS v morseovce :) (Hudební ukázky budou, v nejlepší dostupné kvalitě. Sice jsou v trochu upravené kvůli copyrightu, aby mohly viset na yt, ale je to nejbližší originálu, co se dá sehnat. Rozdíl není téměř znatelný.)

3. Wait - strašně se mi líbí ten beat. ten rytmus a způsob, jak jsou v něm použitá slova. A nutí mě tančit. "Wait, there's something that I want to say, something that we hid away, something that I'd like to change. These words have never left the mouth, we never got to get it out, communication not allowed, some things we don't talk about." (Počkej, chci něco říct, něco jsme ukryli stranou, něco, co bych chtěl změnit. Slova, která jsme nikdy neřekli, ... o některých věcech prostě nemluvíme.) Tahle slova určitě platí o tom, čím Take That prošli/procházejí a jsem si jistá, že často můžou být aktuální a pravdivá i v našich vlastních životech. Teda v mém alespoň dost často jsou.

4. Kidz - Mark lead. to už jsem taky pouštěla i s oficiálním klipem >Tady< Nemám k tomu moc co dodat... snad jen, že se mi líbí jak je tak trochu zlá... A akorát se mi zdá, že ten dobrý konec, který vše napraví, v ní přijde trochu náhle a zničeho nic. Tak trochu deus ex machina... To je pořád "There'll be trouble, There'll be trouble" a pak najednou "Out on the streets they're making peace". No doufejme, že i na to dojde. Zatím máme on the streets jenom trouble, because the kids have come out.

5. Pretty Things - taková klidnější věc o pěkných věcech, lidech... zpívá Rob.

Hodně fanoušků se obávalo, jak Robbieho návrat a jeho charakter změní rovnováhu, která předtím panovala v TT4. V pěti lidech, z nichž 3 jsou autorsky velmi silné osobnosti, je ta dynamika rozhodně jiná a je taky těžší, aby v 10-11 písních byla sóla nějak vyváženě rozdělaná. Jak oni sami říkají, píseň sama si většinou vybere, kdo ji má zpívat.... a tak se potom stane, že na albu je hodně slyšet Robbie a Mark. Howard a Gary trochu míň... a Jasona si moc písní nevybralo. Ale nechci se tu pouštět do žádného kritizování nebo nadávání, že je to špatně. Je to tak, jak to je. A kdyby s tím kluci nebyli spokojeni, tak by to bývali udělali jinak.

Konec první části. Původně jsem to chtěla dát do jednoho článku, ale nějak jsem se rozepsala, tak to dělím na dvě, aby se v tom vůbec dalo vyznat ;) Takže jsem mohla dát víc :) Druhá část bude brzy následovat.

God Save the Queen, God Save Take That and God Save All of You!