Pokračujeme v krasojízdě :) Slíbená druhá čast Progressu. A díky rozdělení článku na dva, v tom máte písničky navíc :) Červené album bude brzy následovat a potom i report z Mnichova, ale mezitím si asi trochu ještě zapřekládám ;)

 

6. Happy Now - ve sloce určitým způsobem robotická, protispolečenská... zpívá Rob ;) potom se přechodem, který zpívá Gary, rozvine v dost veselou a optimistickou melodii v refrénu. Happy Now byl jeden z charitativních singlů pro Comic Relief a patřilo k němu i video. patřičně komické samozřejmě :) Zahrnovalo totiž Fake That, jakože tribute skupinu složenou z králů (a královny) britské komedie. Pustím vám to video, ale nevím, kolik smyslu to bude dávat, jestli dobře neznáte historii Take That a jejich klipů a neznáte ani ty lidi v tom. Ale pro pravého fanouška Take That (navíc se znalostí současné scény v britské (nejen televizní) zábavě) je to k popukání!!! :D

7. Underground Machine - hlavně ve slokách taková těžká a temná... love it 8-)

8. What Do You Want From Me? - Mark. Hodně osobní písnička. Možná až příliš. Mark ji psal ve chvíli, kdy se bál, jestli ho jeho žena nechce opustit.  Prý se zvažovalo, jestli má na albu být nebo ne... Z hudební stránky je pěkná: jsou tam zajímavé přechody a postupy a rozvine se v krásně nadějný a optimistický sound. Ze stránky textu, sloky se mi moc líbí, obzvláště ta první. Refrén nebo co to je, mě už moc nezaujal. Jsou tam věci, které jsou řečeny příliš explicitně a skoro se mi to zdá až hloupé. Dalo by se říct trochu víc elegantně a vznešeně.  A "Let's make it positive" na konci mě rozesmívá. Co to je sakra za verš?! Mám z té písně zkrátka smíšené pocity. Nechci být ani v nejmenším neuctivá k tomu, o čem je, ani ke všem těm silným emocím, které jsou v ní. Právě naopak. Jen možná měla zůstat soukromá, pro uši jen té jediné, nevím...

9. Affirmation - lead vocal: Howard :) Někdy k ní trochu těžko hledám cestu... Zdá se, že původní záměr, který Howard měl (rocková, rozzlobená věc), ve výsledku producent alba, Stuart Price, o dost zmírnil a udělal z toho něco úplně jiného. V tom videu, kde o tom Howie mluví, vypadá dost zklamaně :(

10. Eight Letters - Sylem je to trochu "tradičnější" Take That balada a už při prvním poslechu vystoupí ven jako zvláštní a důležitý track na albu. Kvůli tomu příběhu. Je to jejich příběh: to, co byli, co se stalo a že nakonec je to všechno o těch "osmi písmenech", která zapomněli říct. Hudebně: mě velmi překvapilo použití klavírního samplu ze skladby Vienna od Ultravoxu. To jsem fakt nečekala. Bylo mi to nějak povědomé, ale pořád jsem to nemohla poznat :D Ale hezky se tam hodí. No a ten text... to je pozie! Kudos panu Williamsovi! A taky Kudos za to, že nechal Garyho, aby to zpíval. Jak říká Mark: uzavírá to kruh: je to jejich příběh řečený Robbieho slovy a zpívá ho Gary. Dokonalé :)

*Flowerbed - Kromě rozhořčení nad tím, že jediná píseň, kterou zpívá Jason, je schovaná!!! jako hidden track! ale zřejmě můžeme být vděční, že má aspoň tenhle... To vám je tak krásná píseň, zazpívaná tak krásným hlasem. Je to takové něžné, měkké, nadpozemské... a line se to dál a dál, že nikdy nechcete, aby to skončilo. A ono to pak (příliš brzy) skončí docela náhle a nečekaně...

Řekla bych, že je to album mnohem víc taneční, než co psali předtím. Teda alespoň na mě tak působí. Jestli jsou tam 1-2 písničky, které mě nenutí zvednout se ze židle, které mě neinspirují k nějakému pohybu... To bude tou elektrikou. Je to akční a energické.

Postupem času jsem došla k tomu (a to tedy i trochu po koncertě v Mnichově), že je takové trochu víc... rozzlobené, než ty dřívější. Ne, že by celkově vyznívalo negativně, ale je trochu temnější... Malinko jako by říkalo: "Tohle jsme noví my, ať se vám to líbí nebo ne! Nějak se s tím vyrovnejte." A tím přesně koresponduje s tím, co jsem tento rok prožívala. Vůbec se mi zdá, že celý Progress je pro mě osobně dokonalou paralelou uplynulé části roku. Jednak v tom trochu "rozzlobeném" smyslu a pak taky  ve smyslu růstu a rozvoje :)

God Save the Queen, God Save Take That and God Save All of You!!!